Zájmové kroužky pro plnohodnotný život

Seznamují se s programováním

Na začátku tohoto školního roku jsem se rozhodl založit na škole kroužek, kde by se děti mohly dozvědět více o programování. Jelikož se jedná o novou věc, se kterou se většina dětí ještě nesetkala (a navíc nejde o věc nekomplikovanou), využil jsem možnosti grafického programovacího jazyka Scratch.
Tento jazyk vznikl na americké škole MIT a jeho smyslem je zpřístupnění základů programování mladým lidem. Toho se snaží dosáhnout pomocí hezkého a jednoduchého prostředí, které umožňuje tvorbu spousty zajímavých věcí.
Během roku jsme si mohli zkusit s žáky vytvořit i několik her či dalších aplikací. Koncem roku se pak žáci zúčastnili prvního ročníku soutěže Scratch CAP 2017, kde změřili svoje nabyté vědomosti se školami z celé ČR.

Pevně věřím, že se kroužek otevře i příští rok, kdy navíc k programování v prostředí Scratch přidáme i možnost postavit a naprogramovat si vlastního robota od Lego Mindstorms Education.

Michal Žák, učitel informatiky, vedoucí kroužku programování

Kroužek reedukace pomohl žákům i učitelům

Reedukační kroužek na ZŠ Lutín probíhal třikrát týdně a vedla ho Mgr. Hana Kovářová, která odvedla se svými žáky kus pořádné práce.
V pondělí a ve čtvrtek navštěvovaly kroužek děti z druhého a čtvrtého ročníku. V tyto dny jsme převážně procvičovali probírané učivo českého jazyka či matematiky, a to formou hry.
Středeční kroužek se staršími žáky se zaměřoval na rozvoj čtenářských dovedností. Občas jsme procvičili některé právě probírané mluvnické jevy, ale většinu času jsme četli knihu Ostrov trosečníků od spisovatele Jana Bárty. V první a závěrečné hodině proběhl test čtenářských dovedností, žáci četli vždy stejný text. U všech jsme dosáhli výrazného zlepšení jak v rychlosti četby,  tak i v míře chybování.

Hana Kovářová, vedoucí kroužku

A jak kroužek hodnotí sami žáci?

„Je mi líto, že reedukační kroužek nebýval déle. Paní učitelka Kovářová nám pomohla zlepšit se ve čtení a vůbec v celé češtině. Taky nás naučila morseovku a plno dalších věcí.“

„Na reedukaci se mi líbila nejvíc srandovní paní učitelka. Někdy jsme si povídali, někdy hráli hry, občas jsme psali, ale jinak jsme četli. Paní učitelka mi moc pomohla, už se tak nestydím před dětmi číst nahlas. Když jsme tam šli poprvé, tak jsem byl skoro nejhorší, ale teď jsem asi nejlepší.“
 

Žáci 7.B

Reedukace není jenom cizí slovo

V praxi jde o využití metod speciální pedagogiky  při úpravě narušených mozkových funkcí (sluchu, zraku, pohybových a rozumových schopností).

Dobré vzdělání otvírá člověku brány života – umožňuje mu budovat kariéru, vydělat si peníze potřebné pro život, formuje a zušlechťuje jeho osobnost. Vzdělávání je činnost nejen potřebná, ale také radostná a povznášející. Na roky strávené ve škole vzpomínáme celý život a většinou jsou to vzpomínky šťastné.
Bohužel jsou však také děti, pro které cesta ke vzdělání není úplně snadná. Jsou to děti s tzv. poruchami učení. Za školním úspěchem těchto dětí stojí obvykle obrovské úsilí, jež ubírá malému človíčkovi mnoho času a energie. Pomáhat musí i rodiče, a přesto je to někdy složité. Škola vychází těmto dětem vstříc zřizováním reedukačních kroužků, kde jim s odstraňováním problémů pomáhají speciální pedagogové. Jeden takový kroužek na lutínské škole vede Mgr. Hana Kovářová.
Možná se ptáte, proč jsem se odhodlala hovořit o této věci. Nejedná se přece o nic exkluzivního, je to obyčejná, každodenní, nimravá práce a výsledky přicházejí obvykle pomalu a váhavě. Možná o tom chci psát právě proto. Tato nepříliš exkluzivní práce totiž vrací dětem s poruchami učení šance na úspěšný vstup do vzdělávání, pomáhá jim překonávat problémy, zvyšuje jejich sebevědomí. A to je nesmírně důležitá věc.
Jak radostné překvapení to i pro učitele může být, když dítě, které dříve při přečtení každé krátké věty podstupovalo obtížný souboj s písmenky, najednou bez problémů čte stejně jako ostatní, jsem letos zažila na vlastní kůži, když někteří žáci z mé třídy začali chodit do reedukačního kroužku k paní učitelce Kovářové. Prvním překvapením bylo, že do tohoto vzdělávacího kroužku chodili velmi rádi, s nadšením, nevyhýbali se mu, jak se to občas stává. Dokonce přemluvili paní učitelku, aby kroužek trval déle.
Po několika měsících pak přišlo to hlavní. Najednou četli. Neslabikovali, nekoktali, prostě celkem bez problémů četli. Četli dokonce líp než někteří jejich spolužáci, kteří žádné poruchy učení neměli. Bylo to krásné. Byl to výsostně příjemný pocit vidět, jak se tyto děti zlepšují a jakou z toho mají radost. Tak jsem se o tento příjemný zážitek chtěla s vámi podělit.
A to je vlastně téměř všechno. Schází už jen poděkování Mgr. Kovářové spojené samozřejmě s přáním, aby se jí i v budoucnu práce takhle dařila. 

Věra Voňková, učitelka (ČJ – D)