I. HISTORIE NÁRODNÍ ŠKOLY V LUTÍNĚ

Až do roku 1849 chodili lutínští žáci do farní školy ve Slatinicích. Ale 29. října 1849 povolila vrchnost na žádost lutínských občanů zakládací listinou zřídit v obci národní školu. Vyučování začalo po malých úpravách 20. února 1850 v obecním domku č. 31. Teprve na podzim r. 1851 byla dostavěna první nová školní budova, nyní dům č. 1.

„Prvního učitele, Josefa Kubíka, jmenovala vys. důst. konsistoř v Olomouci dekretem ze 6. února 1850 a byl mu stanoven plat 70 zl. ročně, k tomu 5 sypaných měřic pšenice a 15 sypaných měřic žita. Asi za rok obec dobrovolně zvýšila tento plat o 20 zl. a dala svému učiteli k užívání 2 měřice pole. V roce 1856 nařídilo místodržitelství všeobecné zvýšení platů učitelů na minimálních 200 zl.“

Lutínští žáci skládali výroční zkoušky i po založení nové školy ve farním kostele ve Slatinicích. Od roku 1860 byly však zkoušky konány v Lutíně. I přes zřízení lutínské školy, musela obec až do roku 1856 platit nemalý učetelský příspěvek farnímu učiteli ve Slatinicích.

„Pro vytápění učebny přidělovala obec učiteli 5 sáhů měkkého dříví. Úklid školy vzala obec na sebe. Obec byla oprávněna vybírat od rodičů žactva školní plat za jedno dítě rolníka 12 krejcarů, od domkáře 8 krejcarů měsíčně. V roce 1871 bylo toto školné zvýšeno na 32 krejcarů měsíčně za jednoho žáka a podruhům (hoferům) byl zmírněn poplatek na polovinu, bez ohledu na to, kolik dětí posílá do školy.“

V té době byl až do roku 1869 dozor nad školou v rukou kněžstva, pak dozor převzalo c.k. okresní hejtmanství. Podle nového školského zákona z roku 1869 začala úřadovat místní školní rada.

Učitel Josef Kubík byl předsedou první místní školní rady zvolené 12. října 1870. Jejími členy byli dále rolníci František Grunta a Josef Nevrlý.

Od roku 1872 převzal vyplácení služebného učitelům c. k. berní úřad v Olomouci a plat byl zvýšen na 550 zl. ročně. Za časů učitele Rajmunda Orla byla na škole zavedena ještě jiná pozoruhodnost. Školní rok byl zakončen závěrečnými zkouškami a po nich veselou slavností za přítomnosti rodičů a hostí.

„V roce 1884 podnikl učitel Orel na ukončení školního roku s žactvem výlet – zvláštním vlakem – ke Hradu u Náměště na Hané, jehož se kromě místní školní rady i mnoho rodičů účastnilo,“ doslovně poznamenává školní kronika

Podobné výlety uskutečňovala škola každoročně, zpočátku pouze v nejbližším okruhu Lutína, na Kosíř, do lázní Slatinic, do Olomouce, nebo pouze uvnitř vlastní obce. Žactvo při nich bývalo pohoštěno a při místních výletech účinkovala též místní hudba.

Do poklidného rozvoje školství v Lutíně ale zasáhly koncem 19. století dvě přírodní katastrofy, jak nám obecní kronika uvádí:

„Prvního srpna 1886 snesla se veliká bouře s průtrží mračen nad blízkými obcemi Třebčínem, Slatinkami a Andlerkou. Spousty vody hrnuly se jako moře k Lutínu a voda stoupla do výšky 1,5 m. Škole a učitelově rodině hrozilo tehdy veliké nebezpečí. Voda vnikla do všech místností školní budovy do výšky 2 m. Škola se podobala ostrůvku v moři, který každou chvíli očekával, že bude smeten, neboť škola byla postavena z měkkého materiálu. Povodeň zničila řadu domů a usedlostí v obci a způsobila rozsáhlé škody. Tato katastrofa vzbudila nejen v blízkém okolí, nýbrž i ve vzdálených krajích naší vlasti značnou pozornost a do Lutína scházely se pak četné dary peněžité i naturální, které obecní výbor postiženým spravedlivě rozdělil.“

„V květnu roku 1891 uhodil blesk do komína od učírny, rozmetal tento až po strop, řádil dále v síni a školní světnici, rozboural železná kamna a skříň a rozbil více jak polovinu okenních tabulí v učírně. Učitel Orel, který dlel právě se svou rodinou ve třídě, byl s jedním ze svých dítek bleskem omráčen a popálen. Jen ve třídě způsobil blesk ve stropě 57 větších a menších děr.“

Za dobu působení učitele Rajmunda Orla ve škole došlo k značnému zmodernizování výchovy žactva. Pokrokové snahy se ale nelíbily vedoucím zástupců obce, došlo k nedorozumění, takže se učitel Orel rozhodl požádat o přeložení.

Jeho nástupce Josef Vymětal působil v Lutíně sice pouze 2 roky, ale zasloužil se spolu se starostou obce Matějem Špundou o zdařilou sbírku na zakoupení harmonia do lutínské kaple roku 1893.

V roce 1896, kdy se počet žáků pohyboval mezi 50 – 60, byla Františkem Špundou založena nadace pro chudé žáky. F. Špunda odkázal ve své poslední vůli škole 100 zlatých. Tato částka byla uložena v záložně ve Slatinicích a úroků mělo být použito na nákup školních potřeb pro chudé žáky.

II. REKONSTRUKCE DO ROKU 1979

Ve školním roce 1903/1904 označily nadřízené úřady školní budovu č.p. 1 v Lutíně za naprosto nedostatečnou a modernímu školství nevyhovující. Představitelé obce však pro špatné finanční poměry stavbu školy odložili. Souhlas byl dán až v roce 1907, a škola byla v létě 1909 stavitelem Brachem z Příkaz dokončena. Náklad na školu činil 39.500,- K. Byla sice stavěna jako dvojtřídka, ale děti (71) se tísnily v jedné třídě. Dvojtřídkou se škola stala až r. 1914, v době, kdy se do Lutína díky Sigmundům přistěhovalo několik dělnických rodin.

Během 1. světové války vyučování značně utrpělo; učitelé byli povoláni na frontu, výuka bývala často v zimě přerušována pro nedostatek paliva.

Po světové válce bylo na školu zapsáno 96 žáků, kteří se po uzákonění povinné osmileté školní docházky dále učili ve školách v Kostelci, v Náměšti na Hané, a po roce 1925 v Hněvotíně.

V roce 1935 zřídila rodina Sigmundova pro obecní školu peněžní nadaci 11.000,- Kč. Z úroků byly kupovány školní potřeby chudým žákům. Ve školním roce 1936/1937 byl zakoupen pro školu rozhlasový přijímač, o rok později první kufříkový psací stroj.

Část školní budovy byla v roce 1937 nově omítnuta. Jinak nebyl inventář po dlouhou dobu doplňován, školní budova byla ponechána svému osudu. Teprve po 2. světové válce v roce 1946 byl ve škole zařízen vodovod, v učebnách umyvadla s tekoucí vodou, toalety, instalace elektrického osvětlení, malovaly se místnosti, obnovovaly se nátěry apod. V roce 1948 byla zřízena další učebna, nakoupeny moderní školní lavice a stolky, nový rozhlasový přístroj a piano.

Již v tomto roce – 1948 – uvažovalo představenstvo obce o nutnosti rozšíření národní školy o druhý stupeň. Bohužel se tento záměr uskutečnil až po 46 letech. Vzhledem k tomu, že se pro školu, která se v roce 1951 měla žáky v pěti třídách, nepodařilo prosadit výstavbu nové moderní budovy, byla v roce 1956 za spolupráce Sigmy Lutín a Stavodu zahájena dlouhodobá generální rekonstrukce stávající budovy, spojená s přístavbami nových částí. Od roku 1972 mohli již žáci využívat i nově zařízenou tělocvičnu.

Stálé problémy s prostorami školní družiny byly vyřešeny v roce 1979 postavením budovy nové, spolu s kuchyní a jídelnou.

III. PŘÍSTAVBA NOVÉHO PAVILONU 2. STUPNĚ ZŠ

Společenské změny v roce 1989 přinesly změny i v řízení a spravování obce. Po svobodných komunálních volbách na sklonku roku 1990 byl Místní národní výbor v Lutíně vystřídán tradičním Obecním úřadem zastupitelstvem v čele se starostou obce Ing. Miloslavem Hübnerem.

Představitelé obce byli postaveni před pozůstatek předchozí doby, která poznamenala Lutín včetně místní části Třebčín značnými dluhy v rozvoji obce. (Obec Luběnice jako dřívější součást střediskové obce Lutín se osamostatnila.) Nedokončená stavba čistírny odpadních vod , značně zanedbané státní i místní komunikace a nedokončené kanalizace. V minulé době byl rozvoj obce zcela podřízen potřebám největšího podniku Sigma Lutín.

V osmdesátých letech zbudovaná druhá část sídliště v Lutíně poskytla ubytování mladým rodinám a rostoucí počet dětí v mateřské školce dával tušit, že se situace stává zralou pro radikální řešení. Jedním z nejvíce bolavých problémů byla absence úplné základní školy. První stupeň se začal přeplňovat, do prvního ročníku nastupovaly děti do tříd. Začalo se vyučovat i v budově školní družiny. Bylo již značně nevýhodné a nepohodlné, aby desítky žáků denně cestovaly tam a zpět mezi Lutínem, Hněvotínem a Slatinicemi. Obecní zastupitelstvo rozhodlo na jaře 1992 bezodkladně zahájit výstavbu školy. Zahájení přístavby ZŠ urychlilo získání účelové dotace na tuto stavbu ve výši 1,4 mil. Kč, kterou poskytl Okresní úřad Olomouc v březnu 1992.

Při investičních nákladech cca 12 mil. Kč to byl sice jen malý finanční příspěvek, ale přesto bylo o výstavbě kladně rozhodnuto.

Byla uspořádána veřejná obchodní soutěž na zhotovení díla „Přístavba pavilonu ZŠ v Lutíně“, ze které vyšla vítězně olomoucká firma TS & B, spol. s r.o. Podmínkou konkursu bylo mimo jiné ukončení díla do zahájení školního roku 1994/1995.

Od zahájení přístavby pavilonu ZŠ v červenci 1992 se obec stále potýkala s nedostatkem finančních prostředků. V době od ledna do května 1993 musela být stavba právě z těchto důvodů přerušena.

Neutěšená situace v ostatních místech obce donutila obecní zastupitelstvo financovat další a další neodkladné akce – přeložku potoků Deštného a Slatinky, plynofikovala se obecní ubytovna dům na Olomoucké ulici č.p. 111, obecní činžovní dům Růžová č.p. 192, Dům pečovatelské služby v Břízové č.p. 127, bylo nutno dokončit rozestavěnou ČOV, zrekonstruovat poštu – dům na Olomoucké č.p. 124, vybudovat I. etapu vodovodu v Třebčíně, začít se starat o údržbu zdevastovaných státních bytů, které byly převedeny obci dle zákona č. 172/1991 atd., atd.

Protože očekávanou další účelovou dotaci na přístavbu pavilonu ZŠ obec z Okresního Úřadu Olomouc nezískala, rozhodlo obecní zastupitelstvo o úvěru od ČS, a.s. ve výši 9 mil. Kč, který nám umožnil ve výstavbě pokračovat. Ukázalo se, že na vynucené další investice – spojovací budovu mezi novým pavilonem a stávající ZŠ a rekonstrukci staré budovy ZŠ včetně přivedení plynu do areálu školy aj. -jsou potřebné další nemalé finanční prostředky. Podle stavu k 25. červenci 1994 byl investiční náklad na celou stavbu (bez přivedení zemního plynu do areálu školy) 15,4 mil. Kč. Na vybavení školy alespoň nejnutnějším nábytkem je nutno uvolnit dalších minimálně 900 tis. Kč.

Přes všechny uvedené problémy byla škola dokončena ve stanoveném termínu.

1. září byl zahájen školní rok a 3.9.1994 byla uspořádána oslava u příležitosti otevření nového pavilonu. Na jaře 1994, kdy bylo jasno, že škola bude otevřena podle předpokladu, uspořádal Školský úřad v Olomouci konkurs na místo prvního ředitele úplné ZŠ v Lutíně.

Z konkursního řízení vyšel vítězně pan Mgr. Jan Spurný z Olšan, lutínský rodák, kterému připadla těžká a přitom záslužná role – být u začátků školy, po které volaly celé generace lutínských rodičů a dětí a které se dočkaly až v roce 1994.

literatura:  LUTÍN 1849-1994, Účelová publikace vydaná u příležitosti slavnostního otevření nového pavilonu II. stupně ZŠ v Lutíně a ke 145. výročí založení národní školy v Lutíně.