Ve škole v přírodě se děti učí i baví

Do školy v přírodě jezdí pravidelně v květnu nebo červnu žáci druhého a šestého ročníku. „Šesťáci“ s pedagogickým doprovodem tráví týden ve Sluňákově – ekologickém centru v Litovelském Pomoraví. Poznávají tu blíže tajemství a krásy přírody, což je hlavní náplní jejich vzdělávacího programu, ale zbývá čas i na zábavu, sport a odpočinek. O tom, že týden ve Sluňákově je příjemnou změnou po měsících strávených ve školních lavicích, svědčí jejich vlastní slova:

Jakmile jsme do Sluňákova přijeli, bylo mi hned jasné, že to bude super. Mám ráda přírodu a zajímám se o ni, věděla jsem, že se nudit určitě nebudu.

Litovelské Pomoraví mě okamžitě očarovalo svou krásou. Zvláště teď na jaře. Tůňky, chráněné rostliny, bobři a nesmírné množství zeleně, zkrátka lužní les. Jediné, co nám ztěžovalo život, byli komáři.

Krásu lužních lesů jsme mohli obdivovat dokonce i z raftu, i když někteří z nás dali spíše přednost cákání vody po spolužácích. Já jsem naštěstí stihla obojí. Skoro všichni jsme byli mokří, ale to vůbec nevadilo, protože na nás v jídelně čekala voňavá, teplá polévka.

Náplní pobytu na škole v přírodě byl vzdělávací program. I ten byl velmi zajímavý a okouzlil nás hned od začátku. Byla to „pouť sedmi barvami duhy“. Že si pod tím nic nepředstavíte? Každý den jsme si povídali o jiné barvě. Naše vedoucí Jana a Martina nám toho hodně o duze vyprávěly a tematicky vybíraly činnosti k barvám duhy. Mně se nejvíc líbilo batikování, výroba papíru a mýdla a skládání duhy z jarních rostlinek.

Přestože byl program velmi pestrý, měli jsme také volný čas pro sebe. Ten jsme vesměs trávili na terase, na balkóně, venku nebo u bufetu s nanukem v ruce či na relaxačních vacích. Často jsme hráli s kamarády vybíjenou nebo jsme si jen tak povídali.

Škola v přírodě se mi moc líbila. Byla to především velká zábava. Ani jsme možná nepostřehli, že jsme se také mnohému novému přiučili. 

Anna Marko, 6.A