Jak jsme se snažili pochopit ducha renesance
Renesance je jedním z nejzajímavějších období v dějinách lidstva. Navíc je svou pozemskostí a touhou po radostech života dnešní době docela blízká. Bohužel v českých zemích trvala jen krátce, a proto památek z této doby rozhodně není u nás přehnaně mnoho. Proto když jsem zhlédla dvě pražské renesanční výstavy (Podoby a příběhy aneb Portréty renesanční šlechty ve Šternberském paláci a Arcivévoda Ferdinand II. Habsburský, renesanční vladař a mecenáš mezi Prahou a Innsbruckem ve Valdštejnské jízdárně), rozhodla jsem se, že letos pojmu výklad o renesanci trochu jinak. Pokusíme se pochopit ducha této doby. A šli jsme na to. První hodina tohoto tematického celku byla hodinou taneční. Tanec totiž patřil k radovánkám, jež lidé milovali. My jsme se k nim přidali a naučili se základní kroky renesančního tance branle. Pak jsme zamířili do Itálie a přečetli si tři rozpustilé novely z Dekameronu. No a pak jsme jeli do Prahy. Nejdříve jsme si prohlédli výstavu betlémů v Betlémské kapli. Byly zde betlémy dřevěné – tradiční i netradiční, například skautský betlém nebo betlém osobností, paličkované, perníkové, skleněné, modrotiskové, pletené, háčkované a mnoho dalších. Znovu jsme si připomněli, že Vánoce jsou už opravdu blízko. A šli jsme dál.
„Po Betlémské kapli jsme se vydali do Šternberského paláce. Tam jsme si prohlédli krásné obrazy. Na nich jsme viděli různé historické osobnosti. Ke každému obrazu a osobnosti bylo napsáno pár zajímavých informací o jejich životě.“
„Viděli jsme portréty významných osobností z doby renesance, o které se 8. A učí a my teprve budeme. Každý měl na jeden obraz otázku, která se týkala oblečení nebo třeba počtu prstenů na obou rukách. Byly tam i malé lahvičky s různými vůněmi, dokonce i s pižmem, některé voněly třeba jako růže, ale některé nebyly třikrát půvabné pro náš nos. Jedna lahvička byla nakřáplá a paní, která to měla na starost, ji snahou opravit rozbila úplně. A pak že my vše rozbíjíme. Nakonec jsme se s úsměvem na tváři všichni vyfotili v obleku téhle doby i s kloboukem. Fotil nás skvělý fotograf Vojta Šmída. Prohlédli jsme si celou výstavu a šli na oběd, na který jsme se všichni těšili, a byl velmi dobrý.“
„Po návštěvě první výstavy v Betlémské kapli a druhé ve Šternberském paláci jsme se přesunuli do Valdštejnské jízdárny, kde jsme zhlédli výstavu o Ferdinandovi II. Měli jsme za úkol dokončit pracovní list, který jsme už měli rozpracovaný z první části naší exkurze. Výstava byla rozdělena do několika částí, týkajících se jednotlivých etap Ferdinandova života. Vystaveny byly jak portréty Ferdinandovy rodiny, tak i různé rarity – například podobizna malé dívky, která trpěla syndromem ochlupení celého těla, či obrazy obra a trpaslíka. Byly zde modely zámků, které Ferdinand nechal vystavět, a také středověká brnění. Viděli jsme i žertovné lahve, ve kterých byly otvory, a člověk, který z lahve pil, ji musel nahýbat tak, aby tekutina nevytekla. Po skončení prohlídky jsme přeplněnou tramvají odjeli na hlavní nádraží. Naše exkurze byla u konce.“
No vidíte – jaké to bylo. Samozřejmě chystám i další překvapení. Víte, co je pomander? Je to taková krásná a voňavá věc – jablíčko z kovové krajky, které ve svém nitru ukrývá voňavou substanci – renesanční ženy ho nosily jako šperk. Tak takový pomander si vyrobíme. A přijdou i další překvapení. Prostě – pokusíme se poodhrnout závěs, který uzavírá tajemství doby renesance. Pokusíme se nakouknout. Držte nám pěsti.
