Do Čech za zážitky aneb V hlavní roli osmáci
Sedím ve vlaku, kolem se mihnou Pardubice a já si – spolu s básníkem – říkám: „Tak už nám to začlo.“ Co? No přece letošní výlet s exkurzí pro žáky osmého ročníku. Já tvořím předvoj, než ostatní dorazí, vyřídím jim průkazky na metro. Dál už mohou psát sami.
„Bylo 28. května 2015 5.55 ráno a my jsme jeli na dvoudenní třídní výlet do Prahy. Jeli jsme Zlínským expresem, jako první samozřejmě všichni začali zjišťovat, jestli je ve vlaku wi-fi, signál nebo nabíječka, nebylo tam ani jedno! Přesto jsme dorazili do Prahy a vydali jsme se na tramvaj. Polovině výpravy ujela, a museli proto na ubytovnu dorazit zvlášť.“ (Ivona Sekaninová)
„Výstava Brána do vesmíru byla celá v obrovských prostorách a na zdech byla černá plátna, takže to vypadalo, jako bychom byli opravdu ve vesmíru. Byly zde různé exponáty – rakety, vesmírná vozítka, skafandry apod. Rakety byly ve zmenšeném měřítku, ale přesto vypadaly velice realisticky. V druhé části výstavy jsme si mohli vyzkoušet přistání raketoplánu na letišti, ovládání stíhačky F-18, pocit, který má člověk při přetížení 3 G a mnoho dalších simulací.“ (Antonín Dozrál)
„Pak jsme šli na Václavské náměstí do Výtopny – velmi pěkné restaurace, kde jezdily zajímavé vláčky, které vozily pití rovnou až k našemu stolu.“ (Marcel Kučera)
„Po obědě ve Výtopně jsme se vypravili na hrad Karlštejn. Po zdolání velkého kopce nás čekala za odměnu chvíle volna. Pak se k nám připojila paní průvodkyně a provedla nás částí prostorů na hradě. Viděli jsme královský trůn nebo listy Karla IV. a jeho manželek. Po exkurzi na hradě jsme se vydali na další putování, tentokrát pěšky. Překonali jsme dlouhou cestu k bývalým vápencovým lomům, a stále to za tu námahu. Výhled byl neuvěřitelný. V již večerní krajině se stěny lomu zbarvovaly do červena až do ruda, krásný pohled! Všichni se tu vyfotografovali a šlo se dál.“ (Antonín Dozrál)
„Potom jsme už jeli jen na Klamovku do hostelu. Předpokládalo se totiž, že po dlouhé cestě budeme znavení, ale naopak – na pokojích se děly zajímavé věci, například Vojtova „náměsíčnost“ všechny pobavila.“ (Ivona Sekaninová)
„Druhý den nás čekal výstup na horu Říp. Skoro už od nádraží byl Říp vidět. Věděli jsme, že to bude velká dálka.“ (Antonín Dozrál)
„Cesta byla pro většinu z nás moc namáhavá, ale měli jsme krásný výhled na Čechy. Po návratu do Prahy nás čekala odměna, na kterou se každý z nás těšil, a to byla návštěva obchodního centra Palladium. My jsme rovnou zamířili do známé kavárny Starbucks na sladké „frapičíno“ se šlehačkou. Potom – jako tradičně – najíst se do KFC.“ (Ivona Sekaninová)
„V Palladiu jsme viděli například televizi za 350 000 Kč nebo jednu ještě větší za 900 000…“ (Antonín Dozrál)
„Výlet se mi moc líbil. Nejprve jsme sice kritizovali ubytování, ale na druhou stranu se mi líbilo, že jsme se více skamarádili s holkami z „béčka“. A vůbec, všichni jsme se sblížili.“ (Ivona Sekaninová)
A to je moc dobře, no ne?
Spokojená třídní učitelka
