Sedmáci lyžovali v Jeseníkách

Druhý únorový týden prožili sedmáci na lyžařském kurzu ve Vernířovicích. Organizátoři kurzu udělali vše, co bylo v jejich silách, aby se jim na kurzu líbilo. Pan učitel Jakob zajistil nádherné počastí, a to už se to pak „lyžovalo samo“! A zajímavé byly i večery.

„… Konečně jsme stáli na svahu. Po rozcvičení jsme dostali za úkol provést tři zkušební jízdy. Dojel jsem mezi prvními. Zařadil jsem se do zástupu a najednou fííí! To sjížděl svah Tonda. Brzy jsem ho uviděl. Jel v hlubokém sněhu a pokoušel se brzdit. To mu pochopitelně nevyšlo. Ležel ve sněhu asi metr ode mě. Vyjel jsem za ním, abych mu pomohl a bác!  Ležel jsem vedle Tondy. Podívali jsme se na sebe a začali se smát. Smích mě však rychle přešel, když jsem zjistil, že nemám lyže…“    (Matyáš Vrána, 7. C)

„Byl krásný večer, s kamarádkami jsme se dívaly na televizi a povídaly si. Najednou – jako když lusknete prsty – byla všude tma a ticho. Neodvážily jsme se ani pohnout. Po chvilce někdo zaklepal na dveře. Hrozně jsme se vyděsily, ale naštěstí to byly jen holky z vedlejšího pokoje … Vydaly jsme se hledat učitele na „klučičí“ patro.  Na chodbě běhali kluci v kuklách a  mobilními telefony si svítili na cestu. Byly zde také paní učitelky, které se nás snažily uklidnit: „To jsou jen vyhozené pojistky, vraťte se do svých pokojů!“… Po odchodu učitelů jsme se vydaly ještě jednou do „klučičí“ chodby.  Opřely jsme se o stěnu připraveny klukům podrážet nohy. Když nás to přestalo bavit, vrátily jsme se k televizi… “
(Kateřina Smičková, 7. C)

Zážitků byla fůra. Po takovém týdnu, nebylo asi jednoduché vrátit se do lavic k češtině, matematice a přírodopisu. Ale změna je život. Jak bychom věděli, že je něco výjimečné, kdybychom to nemohli porovnat s tím všedním a obyčejným? 

Věra Voňková a žáci 7.C