Micro:bit

Projekt Micro:bit vešel ve známost zhruba dva roky zpátky hlavně tím, že vláda Velké Británie pořídila toto zařízení všem dětem navštěvujícím sedmou třídu. Udělali to pro rozvoj technického vzdělávání v Anglii a podporu mladých lidí ve studiu technického směru. Do budoucna se pak počítá s tím, že tato platforma bude standardem ve vzdělávání žáků, u kterých by to mělo probudit větší zájem o techniku a programování.  Nyní se projekt Micro:bit dostává pomalu ve známost i u nás. Množí se soutěže a školám se nabízí nejrůznější možnosti zapojení do mnoha projektů. Do jednoho z nich se zapojila i naše škola, a to hlavně díky Ing. Jirkovi Burdovi (kterému bych tímto rád poděkoval), díky němuž jsme se o projektu dozvěděli a mohli se do něj i zapojit. Jednalo se o projekt Lajknimě, o kterém Tereza Cielecká, jedna z žákyň, která se projektu účastnila, psala v minulém čísle obecního zpravodaje. Podrobnosti, průběh a zakončení projektu, se nyní pokusím zhodnotit z trochu odlišného pohledu, a to z pohledu učitele, který se na projektu podílel.  

V úvodní fázi projekt probíhal na naší škole. Žáci 8. a 9. tříd, kteří měli zájem se projektu účastnit, se scházeli jedenkrát týdně, vždy v pátek po vyučování. I když čas nebyl úplně ideální a zřejmě každý by trávil čas v pátek odpoledne jinde než ve škole, byla na schůzkách příjemná atmosféra. Žákům se Micro:Bit líbil a bylo na nich vidět, že je projekt baví. Výrazně tomu pomohli i dva studenti střední školy elektrotechnické v Olomouci, kteří tento kroužek pomáhali vést. Projekt měl původně trvat 10 hodin, ale trochu jsme ho museli prodloužit, abychom stihli dokončit autíčko na dálkové ovladání, které bylo i zakončením projektu. Podle toho, jak se jednotlivým žákům autíčko povedlo, se vybírali postupující do krajského kola v Olomouci. Nakonec jsme vybrali Jirku Sedláka, Jakuba Smičku, Františka Šoundu a Martina Vrzala.

S těmito žáky jsem se další týden vydal na již zmíněné okresní kolo, kde se sešli nejlepší žáci z dalších čtyř škol olomouckého kraje, které se projektu taktéž účastnili. Žáci měli 3 hodiny na to, aby podle zadání vylepšili své autíčko, které si dovezli sebou. Pro naprostou většinu z nich to bylo něco, co dosud nepoznali. Náročnost úkolů byla vysoká, ale nezalekli se, a nakonec z toho bylo skvělé umístění. Jakub Smička a Jirka Sedlák se dostali mezi pětici nejlepších a postoupili tak do dalšího, celostátního kola. František Špunda a Martin Vrzal skončili těsně za nimi na šestém a sedmém místě, kdy již bohužel nepostoupili, nicméně byli bráni jako náhradníci. I tak se jednalo o skvělý úspěch našich žáků, kteří tak načerpali mnoho zkušeností do budoucích let.

Finále soutěže probíhalo v Pardubicích v prostorách Fakulty elektrotechniky a informatiky Univerzity Pardubice pod názvem Hackathon BBC micro:bit. Zde již byli přítomni opravdu ti nejlepší z 26 škol, které se projektu účastnili. Aby se předešlo možným technickým problémům, byl před žáky postaven nový typ projektu (tedy už nepracovali na svých vytvořených autíčcích z školního a krajského kola), na jehož vypracování dostali dvě a půl hodiny času. Jelikož se jedná o první ročník, na nás, tedy doprovod, který zde s žáky přijel, čekala schůzka s vedoucím projektu, kde jsme mohli sdělovat naše postřehy a návrhy.
Po krátkém, ale důkladném vyhodnocení, jsme se všichni sešli v aule školy a čekali na výsledky. Jirka i Kuba měli z toho, co předvedli, dobrý pocit, a tak jsme s napětím čekali na to, jak to všechno dopadne. Dle jejich slov zvládli udělat oba dva téměř kompletní zadání. To je vzhledem ke konceptu těchto soutěží, kdy je zadání udělané tak, aby téměř nebyl čas ho dokončit na 100%, skvělý výsledek. A opravdu to tak bylo, protože Jirka Sedlák vyhrál nad  všemi ostatními soutěžícími a obsadil tak první místo. Jako výhru si pak odnesl nový notebook. Bohužel přesné pořadí Kuby již známo není, myslím však, že se umístil kolem pátého místa.

I přes skvělé umístění je ale podle mne hlavní to, že projekt Micro:Bit má budoucnost a jeho využitelnost v praxi je vynikající. Doufám, že se budeme moci podobných projektů účastnit i nadále a kdo ví, příští rok se možná opět zúčastníme i této soutěže. Máme totiž co obhajovat.

Mgr.Michal Žák