A co jsme ještě dělali (kromě pilného vzdělávání)?
V hodině přírodopisu provedli deváťáci demonstrační pitvu prasečího a býčího oka, aby se seznámili s jeho složením a udělali si představu o tom, jak může vypadat a čemu může pomoci operace oka lidského.
* * *
Šesťáci spolu se svým učitelem navštívili Obecní úřad v Lutíně, pobesedovali s jeho zaměstnanci, prohlédli si jejich pracoviště a dozvěděli se mnoho zajímavého o jejich práci.
Například to, že (citujeme doslova) „ … paní Hana Šmehlíková nám vysvětlila její práci na úřadě. Má na starost paragrafy! …“
* * *
Žáci 2. stupně besedovali v kině Metropol v Olomouci o problematice zneužití informací ze sociálních sítí a seznámili se s pravidly bezpečného chování na internetu.
* * *
Škola se zapojila do celorepublikové sbírky BÍLÁ PASTELKA. Výtěžek 1480 korun byl věnován na podporu slabozrakým a nevidomým.
* * *
Projekt „Podzimní srdíčkové dny“ – v naší škole už třetí – pořádá organizace Život dětem o.p.s. Zakoupením drobných dekoračních předmětů přispěli děti a rodiče částkou 6190 korun na pomoc vážně nemocným dětem.
* * *
Devatenáct pytlů plných plastových víček si odvezli rodiče invalidního Lukáška Kameníčka z Olomouce. Díky sbírce, do které je škola zapojena, si mohli koupit vhodné auto a Lukášek se dočkal nového elektrického vozíku. Všem „sběratelům“, kteří se k dětem přidali, velmi děkujeme a věříme, že s námi budou ve sbírce i nadále pokračovat.
* * *
Vánoční hvězdu prodáváme v naší škole již dvanáct let a garantem a organizátorkou prodeje je Mgr. Leona Čotková. Letošní rekordní výtěžek 32 500 korun byl jako v předchozích letech předán společnosti ŠANCE jako příspěvek na humanizaci dětského hematoonkologického oddělení FN Olomouc, na sociální pomoc rodinám s nemocnými dětmi a na rekondiční pobyty pro malé pacienty.
* * *
Ve dnech 12. – 16. prosince organizovala Mgr. Jana Vyhnánková vánoční sbírku pro opuštěné pejsky z útulku v Čechách pod Kosířem. I oni potřebují naši pomoc.
* * *
Všichni víme, že tyto bohulibé skutky bolesti a neduhy naší společnosti nevyléčí, ale probudit a pěstovat v našich dětech pocit solidarity a soucit s méně šťastnými a nevinně trpícími je jistě počínání víc než potřebné a záslužné.
K tomu, že řadu školních akcí organizovali moji mladší a nejmladší kolegové, bych chtěla na závěr dodat jen pár slov:
Jednou z nejcennějších hodnot, jež můžeme druhým darovat, je čas. A právě ten je třeba obětovat, aby se školní práce stala pro děti zajímavější a přitažlivější. Čas věnovaný dětem je vždy přínosem, vždyť děti – i když to možná některým zní jako fráze – opravdu jsou naše naděje. Zkušeného učitele může jenom potěšit fakt, že jsou to právě nejmladší členové lutínského sboru, jež se svými aktivitami v poslední době snaží školní vyučování pro děti zpestřit a učinit přitažlivějším. Mám z toho takovou tichou soukromou radost – ten někdy těžký „štafetový kolík“ bude komu předat …
Mgr. Věra Voňková