Týden v přírodě si „šesťáci“ užili

Turistická základna Švagrov v Jeseníkách, kam jezdí lutínští žáci na lyžařské kurzy, je vzdálená asi jeden kilometr od vesničky Vernířovice. „Super týden“ školy v přírodě od 17. do 21. března tady ve Středisku ekologické výchovy prožili žáci šestého ročníku. Byly to dny plné nezapomenutelných zážitků, o kterých nám formou dopisů rodičům a známým napsali sami spokojení účastníci:

„Je to tu super. Náš pokoj se jmenuje Smrky. Naproti nás jsou holky Jedličky. Jsme rozdělení do tří týmů – na Červené, Modré a Zelené. Každý den máme různé aktivity. Zatím jsme vyráběli přírodní šampon, pekli brownies a malovali obrázky na tašky. Půjdeme ještě na bazén a na procházku a večer bude stezka odvahy. Jídlo je fakt dobré, na snídaně a svačiny máme na výběr pečivo, zeleninu, ovoce a müsli s jogurtem. Kuchařky jsou milé. Ale trochu mi vadí každý den šlapat schody. Jsou tu totiž čtyři patra a holky jsou úplně nahoře.“(Tina Navrátilová, 6. A)
                                                  .   .   .
„Příroda je tu moc krásná. Krásné je i ubytování, celé ze dřeva, akorát si nemůžeme nabíjet telefony, protože mají strach, že chata shoří. Při příjezdu napadla spousta sněhu.“ (Elena Šnajderová, 6. B)
                                                  .   .   .
„Po rozdělení na týmy jsme šli hrát Tancovací hru. Fungovalo to tak, že na stromech a chatkách byly pověšené papírky, na kterých byly informace o daném tanci. Například tam byla písmenka OPPTTVD. O znamenalo otočit, P plác o botu, T tlesknout, V vyskočit, D dřep. Podle těchto pokynů jsme se tanec museli naučit. V soutěži mezi týmy vyhrál tým Červených. A tam jsem byl i já!“ (Tadeáš Bajgar, 6. B)
                                                  .   .   .
„Mám se suprově. Mají tady úžasné jídlo i kuchařky – kéž bych tady mohl zůstat! Včera večer jsme šli na chatu Brněnka, kde mají bazén a vířivky. Všichni si to tam užili. Po cestě zpátky jsme pozorovali jasné hvězdy, které bychom ve městě tak dobře neviděli. Zítra půjdeme na výlet. Budeme mít za úkol najít fotografie z deníku vědce, který pozoroval „ducha lesa“. Na to se moc těším.“ (Jan Beran, 6. B)
                                                  .   .   .
„Největším zážitkem byla stezka odvahy, na které jsme museli splnit úkol. Musím říct, že jsem se opravdu hodně moc bála. Odměnou nám byl večerní výlet na bazén, kde jsme hráli vodní piškvorky a mohli jsme využít i vířivku. Také byl pro nás připraven orientační běh. A to pořád ještě není vše. Nakonec nás čekal celodenní výlet po okolí po stopách „ducha lesa“. Na cestu jsme měli připravený veliký řízek přes celý krajíc chleba a okurku. Za úkol jsme měli nafotit „ducha lesa“ a k tomu nás čekal i příběh o něm. Musím říct, že škola v přírodě byla super.“ (Barbora Čejková, 6. A)
Tak co říkáte? Vodní piškvorky jsou skvělý nápad, viďte? Víte, jak se hrají?

                                                                 Věra Voňková a účastníci školy v přírodě