Praha příběhů

V pátek 25. září 2015 jely obě šesté třídy na jednodenní literárněhistorickou exkurzi do Prahy. Z nabitého programu si žáci přivezli tolik zážitků, že bylo opravdu těžké vybrat alespoň některé z nich:

„…. Ráno o půl šesté už mě a kamarádku Gabču vezla její mamka na nádraží do Olomouce. Ve vlaku, který  nám jel v šest šestnáct, jsme se všichni nasnídali i nasvačili, protože do Prahy jsme přijeli okolo deváté a hned jsme vyrazili do města…..“ (Simona Fryblíková)

„…. Ve vlaku jsme využili naše telefony a „foťáky“ – fotografovali jsme všechno a natáčeli krátké filmy. Cestou  na Staroměstské náměstí jsme poslouchali různé zajímavé pověsti. Nejvíce mě zaujala „pověst“ o údajně druhém pražském metru, které prý je určeno pro prezidenty a politiky v době ohrožení….“ (Vojtěch Šmída)

„…..Na Staroměstském náměstí jsme potkali youtubera Vláďu, a to byl opravdu obrovský zážitek. Byla jsem od něho asi dva metry, ale v takovém transu, že jsem jen vytáhla mobil a vyfotografovala ho…“ (Simona Fryblíková)

„…. Ve Valdštejnské jízdárně jsme navštívili výstavu „Večerníček slaví 50 let“.  Králíci Bob a Bobek tam měli svůj klobouk, hned vedle klobouku byl velký měsíc a kolem něj létal Krteček. Do měsíce se dalo vlézt. Uvnitř byla discokoule a po stranách 3D brýle. Když jsme se jimi podívali, viděli jsme ukázky z různých večerníčků.

Druhá část výstavy byla v Muzeu Kampa. S maskotem Večerníčkem jsem se ráda vyfotografovala, ale koupě maňáska Krtečka se mi moc nevyplatila – na pokladně jsem nechala svůj foťák!!!…“ (Kristýna Nezhybová)

„….V restauraci Palladium nás obsluhovaly vláčky. Jeden se jmenoval jako já – David. Bylo to úžasné…“ (David Koudelka)

„…Chtěla jsem si vláčky rozvážející pití vyfotografovat. Sáhla jsem do kapsy pro fotoaparát – nebylo tam nic! Naprosto zoufalá jsem to řekla paní učitelce a spolu jsme se vrátily po vlastních stopách až na večerníčkovskou výstavu. U pokladny hned věděli, o co jde – můj ztracený foťák byl na světě!“ (Kristýna Nezhybová)

„…. Na výstavě „Má vlast“ v jízdárně Pražského hradu jsme prozkoumávali staré obrazy. Autory známých děl jsme si zapisovali – na jedničku musel být zápis „dlouhý jako mobil“. Kdo měl vyplněný celý papír, dostal dvě jedničky…“ (Adam Lukáš)

„… Katedrála svatého Víta byla impozantní. Od ní jsme vyrazili na Karlův most a nakonec celí utahaní  na nádraží. Ve vlaku jsme si s radostí sedli a dali odpočinout bolavým nohám. Do Olomouce jsme přijeli s malým zpožděním a čekající rodiče nás radostně vítali a odváželi domů…“  (Šárka Nevěčná)

– – – – – – – – – –

Je třeba něco dodávat? Snad ani ne. Prostě to vypadá, že šesťáci byli plni dojmů a s exkurzí, kterou jsme pracovně nazvali „Praha příběhů“, docela spokojeni.

Mgr. Věra Voňková